Za co u keramické ochrany platíte: příprava je většina práce

Když se řekne keramická ochrana, většina lidí si představí, jak se produkt nanáší na lak. Na autě, které k nám přijede, ale vidíme nejdřív něco jiného: tmavé tečky brzdového prachu na kapotě, černé body asfaltu u prahů a povlak, kvůli kterému vůz vypadá zašle i hodinu po umytí – stejný jev, kvůli kterému auto je po mytí za pár dní zase špinavé.

Nanesení samotné je z celé práce ta kratší část. Většinu času i peněz spolkne příprava laku, aby se keramická ochrana povrchu měla čeho chytit. A kolik té přípravy bude potřeba, rozhoduje stav, do kterého auto dostal jeho majitel. Proto dvě stejně velká auta nestojí stejně.

Když auto vypadá po umytí čistě

Vrchní lesklá vrstva laku – ta, které se dotýkáte – není zblízka hladká plocha. Jsou v ní drobné póry a do nich se z provozu usazuje špína, kterou mytí nevyplaví.

Když na takový lak naneseme ochranu, chytí se nečistot. S nimi se dřív nebo později uvolní.

V den předání to nepoznáte ani vy, ani my – čerstvě nanesená ochrana vypadá v obou případech stejně. Rozdíl se ukáže po roce nebo dvou na tom, jestli voda na laku pořád stojí v kapkách, nebo se rozlévá do plochy. Proto na přípravě nešetříme, i když by se tím dala cena stlačit dolů.

Co s autem děláme, než dojde na nanesení

Než na lak přijde ochrana, projdeme tři kroky a žádný z nich nejde přeskočit.

Nejdřív auto umyjeme, aby z něj zmizelo všechno volné. Tuhle část si většina majitelů dělá doma sama a je to jediné místo, kde do ceny mluvíte vlastní prací – ne jedním mytím před přivezením, ale tím, jak často auto myjete po celý rok. Doma se vyplatí lak napěnit a nechat pěnu chvíli působit, aby špína sjela ještě předtím, než na něj sáhnete houbou.

Pak jde dolů to, co mytí neodneslo. Ty tmavé tečky jsou brzdový prach zarezlý do laku, černé body asfalt z vozovky, k tomu zbytky hmyzu a bílé skvrny po minerálech z tvrdé vody. Tohle uvolní až chemie a tomuhle kroku říkáme dekontaminace.

Nakonec zbydou částice zapíchnuté do laku tak pevně, že je chemie nerozpustí. Ty sundáváme ručně, kousek po kousku. Tahle část se nedá uspěchat a u zanedbaného auta jí je nejvíc.

Auto myté každých čtrnáct dní

Tady máme práce nejmíň. Pravidelné mytí nenechá špínu do laku zapéct, takže chemie i ruční čištění jsou hotové rychle.

Od takového auta se odvíjí spodní hranice ceníku – je nejnižší právě proto, že příprava laku je minimální.

Když jste myli naposledy před třemi měsíci – nebo před rokem

Za tři měsíce bez pravidelného mytí se toho na laku nastřádá tolik, že velkou část už mytí nesundá. Musí dolů chemií a rukama, a to je čas navíc.

Po roce se nečistoty nabalují dál a lak začne zvětrávat: ztrácí lesk a barva vypadá vybledle. K čištění pak přibývá i lehká korekce laku a cena poroste.

Na zanedbaném autě padne větší část práce na čištění laku než na nanesení ochrany. Tím se dvě stejně velká auta, o kterých byla řeč na začátku, rozejdou v ceně. Stejná příprava se přitom platí při každém nanesení znovu, ne jednou za celou výdrž vrstvy — proto dává roční keramika smysl u auta, které brzy měníte, a ne jako ochrana obnovovaná každou sezonu.

Když vám řekneme, že ochranu zatím doporučit nemůžeme

Stává se to u laku, který je hodně zvětralý, matný nebo má vady, na které samotné čištění nestačí. Ochrana by se nanést dala, jenže by zakonzervovala stav, ve kterém lak je.

Napřed proto navrhneme dekontaminační mytí jako samostatný krok a podle toho, co se pod špínou ukáže, i korekci laku. Až po nich má smysl se o ochraně bavit.

Co nám o autě napsat, abyste dostali cenu

Stačí nám, jak dlouho auto máte, jak často ho myjete, kdy jste ho myli naposledy a jestli na laku vidíte matná místa nebo vady. Když přidáte fotku kapoty a prahů na denním světle, poznáme z ní víc než z popisu.

Z toho vám napíšeme, jestli se pohybujeme u spodní hranice ceny, nebo výš. Přesnou částku uvidíme až u vozu.

Poptat keramickou ochranu