Čištění kol bez rizika: proč nepoužívat silnou chemii

Kolo je umyté a vypadá hůř než před mytím: matná místa, která se nedají vyleštit do lesku, nebo oranžové tečky, které mytím nezmizely.

Silný čistič z regálu odstraní špínu za pár minut. Za tu rychlost se ale platí, a platí se povrchem, který byl pod špínou. Na etiketě stojí, co čistič odstraní; nestojí tam, co při tom udělá s kolem. O výsledku rozhoduje špína, která na kole je, povrch pod ní a doba, po kterou na něm čistič leží. Síla přípravku mezi to nepatří. Proto chemii vybíráme my, až nám kola přivezete.

Oranžové tečky, které nezmizí ani po třetím mytí

Ty oranžové až rezavé tečky má na svědomí brzdový prach: jemné částečky železa z destiček, zapečené do povrchu kola. Říkáme jim polétavá rez.

Běžný čistič je neuvolní, protože nesahá pod povrch, a železo je zapečené právě tam.

Na ně máme přípravek, který se na železo naváže a vytáhne ho ven, místo aby leptal kov pod ním. V obchodě ho poznáte podle anglického názvu iron remover, čili odstraňovač železa — česky se neprodává. Poznáte ho i na svém kole: v místech, kde železo je, se při reakci zbarví do fialova. Tomuhle kroku říkáme dekontaminace kola.

Bílé skvrny po zaschlé vodě

Za bílými skvrnami je usazený vápenec a minerály z vody. Běžný čistič je neodmyje, ať působí jakkoli dlouho.

Rozpustí je až kyselina, a stačí na ně ta slabá: kyselina citronová, kterou znáte z kuchyně. Je mnohem slabší než gelové čističe kol a na kole zůstane jen chvíli, než ji spláchneme.

Odkud se berou matná místa

Matné místo zanechal čistič, který si za těch pár minut poradil se špínou i s kovem pod ní.

Levné gelové čističe, které slibují čistá kola za pár vteřin, stojí na silné kyselině. Ve složení na obalu ji najdete jako kyselinu fluorovodíkovou nebo chlorovodíkovou. Taková kyselina sáhne rovnou na kov pod špínou a rozpouští ho během vteřin, a právě proto pracuje tak rychle.

Škoda po ní sahá pod povrch, do samotného kovu, a leštění ani nová ochranná vrstva ji nevrátí.

Silné odmašťovače na druhém konci regálu

Vedle kyselin stojí v regálu silné odmašťovače na tu nejtěžší špínu a vypadají jako jejich bezpečná protiváha. Na hliníkovém kole ale nadělají totéž.

Hliník se rozpouští na obou koncích regálu: kyselina i silný odmašťovač na něj sáhnou stejně, jen z opačné strany. Týká se to i eloxovaných kol — elox je tvrdá vrstva, kterou si hliník vytvoří sám na svém povrchu, často zároveň obarvená; poznáte ji podle sytě barevného kovového vzhledu bez laku. I tuhle tvrdou vrstvu odmašťovač sundá stejně spolehlivě jako kyselina. Při delším kontaktu navíc měkne lak a změklý lak se při utírání snadno poškrábe, takže k jedné vadě přibude druhá.

Kam který přípravek z regálu patří, ukazuje stupnice níž.

Když na obalu stojí „bezpečné pro všechna kola“

Uprostřed mezi oběma konci stojí čističe, které špínu z povrchu jen uvolní, místo aby ji rozpouštěly i s kolem. Je jich celá skupina; na obalu je hledejte jako univerzální čistič kol a pneumatik. Pracují pomaleji a právě v té pomalosti je ten rozdíl. Aby stačily, musí být špína na povrchu, ne v něm.

Nápis „bezpečné pro všechna kola“ na takovém obalu platí pro šest ze sedmi povrchových úprav, se kterými se u kol setkáte: lakovaný i práškově lakovaný hliník, syrový hliník, frézovaný billet, chromovaný povrch a eloxovaný povrch. Tou sedmou jsou kola z hořčíkové slitiny.

Sedmá povrchová úprava: hořčík

Hořčíková kola vypadají jako hliníková a pouhým pohledem se od nich spolehlivě nepoznají. Potkáte je hlavně u sportovních a zakázkových kol.

Kyselina se na hořčíku dostane ke kovu mnohem rychleji než na hliníku. Silný odmašťovač bere hořčík zhruba stejně rychle jako hliník — a na hliníku to znamená trvale matný povrch, nevratný úplně stejně jako po silné kyselině. Na hořčíku dopadne odmašťovač stejně. A šetrný střed, který je v pořádku pro ostatních šest povrchů, je na hořčík krátký.

Když si nejste jistí, pošlete nám fotku kola a jeho typové označení. Podíváme se na to za vás a napíšeme vám, co na ně smí.

Když tytéž oranžové tečky naskáčou znovu

Umyté kolo vydrží čisté do doby, než se do povrchu zapeče další dávka brzdného prachu. U auta, které jezdí denně, je to otázka týdnů. Pak jste zpátky na začátku a je znovu potřeba iron remover, protože nové železo se zapeče do povrchu stejně hluboko jako to minulé.

Co na kolo přiletí, si nevyberete. Povrch je ale to jediné, se kterým se dá něco udělat dopředu, ještě než špína přistane. Dá se na kolo dát tvrdý hladký film, do kterého se horká částečka železa zakousne mnohem hůř než do laku nebo do holého kovu. Většina brzdného prachu pak zůstane nahoře a odejde při běžném mytí, takže dekontaminace přijde na řadu výrazně míň často. U nás na to používáme doplněk Kola a třmeny keramické ochrany povrchu.

Nezničitelné to kolo nedělá a mytí nenahrazuje. Komu stačí kola párkrát do roka pořádně umýt, nic nezanedbal — tohle je pro kola, která se vracejí pořád se stejnou věcí.

Proč tatáž láhev dopadne doma jinak než u nás

I tam, kde je čistič vybraný správně, rozhodne ještě jedna věc: jak dlouho na kole leží.

Čistič musí zůstat vlhký a opláchnout se dřív, než začne zasychat. Jak voda odpařuje, zbytek na kole houstne a ze šetrného prostředku se stává agresivní. Platí to i pro ten šetrný střed z regálu: jakmile zaschne, šetrný není.

Ta samá láhev proto na vychladlém kole špínu uvolní, a na rozpáleném kole na slunci zaschne dřív, než se k oplachu dostanete. My myjeme kola ve stínu, po částech a vychladlá, ne celé auto najednou.

Nemáme chemii, kterou byste si vy nekoupili. Rozdíl dělá ta půlminuta navíc, kdy prostředek na kole leží, a tu dodržíte i doma, když si kola mezi návštěvami opláchnete sami.

Na svém kole poznáte, co na něm je: oranžové tečky, bílé skvrny nebo matná místa. Jaký je pod nimi povrch, se z kola ani z obalu nevyčte. Proto se na kola nejdřív podíváme a teprve pak na ně sáhneme chemií.

U nás ve studiu je to dekontaminační mytí.

Poptat dekontaminační mytí